Vyrazili
jsme opět do deště k vodopádům Skógafoss, ale dlouho jsme u
něho nepobyli. Bylo tu moc
lidí a počasí nebylo na procházky. Dokonce
jsme ani nemohli obdivovat sopku Eyjafjallajökull, která se tyčila
někde nad námi. Je zajímavé, jak její erupce v roce 2010, měla
pozitivní vliv na turistický ruch v zemi. Rozhodli
jsme se pomalu ukončit naší cestu. Vyjeli jsme směrem k hlavnímu
městu. Naštěstí nás zastavil hlad a tak jsme si
udělali zastávku ve městě
Hvolsvöllur. Zde byla moderní budova s názvem Lava. Zašli jsme se
podívat dovnitř
a přemýšleli jsme, zda si koupíme lístek.
Pokračovali jsme v
přemýšlení nad vnikajícím obědem v místní restauraci.
Nakonec jsme si koupili lístky a neprohloupili jsme. Výstava byla
moderní a interaktivní. Dozvěděli jsme se všechno o místní
chráněné oblasti Katla
Geopark, která zahrnuje oblast o rozloze 9500km2,
což je 9% ostrova. V této oblasti proběhlo od 9 století na 150
erupcí, díky nimž je tato oblast unikátní. Proto je zařazena
do programu UNESCO. V kině
jsme viděli
všechny zaznamenané erupce a na výstavě jsme byli udiveni
aktivitou některých sopek. Bylo zde krásně znázorněno, jak je
pod Islandem obrovský magmatický krb, díky
kterému ostrov existuje. Mohli jsme také
vidět, jak se Island trhá
na dvě části. Jedna se odsouvá k Americe a druhá k Evropě. Díky
tomu ostrov roste o 2cm za rok. Byla to opravdu krásná výstava.
Ještě,
že jsme ji stihli před turistickou sezonou.
Vyrazili
jsme do Reykjavíku, který byl jen 100 kilometrů odsud. Zařizovali
jsme zde nezbytné
nakupování a užívali si
poslední chvilky v oblasti připomínající město. Měli jsme
ještě dlouhou cestu. Rozhodli jsme se, že se přiblížíme co
nejvíce na sever, abychom se další den v klidu ubytovali. A tak
jsme vyrazili dalších 170 kilometrů na sever. Lada mě navigovala,
ale
já jsem několikrát zatočil na opačnou stanu. Bylo na čase se
vystřídat. A tak Lada jela přes vysočinu, kde začalo sněžit.
Byl také dost silný vítr. Než
jsme se dostali do fjordu Hrútafjörður, byl pozdní večer. Měli
jsme opět namířeno k našemu oblíbenému kempu se spa a výhledem
na tuleně. Postavili jsme stan, uvařili a zalezli si do horké
vody. Studený prudký vítr nám vadil jenom trochu. Horší byl
Němec, který nezavřel pusu. A tak se nám klidný večer
rozplynul. Ale to nebylo vše. V noci začalo tak foukat, že jsme se
rozhodli sbalit stan a ustlat si v kuchyňce. Protože bychom se
rozhodně pod nárazy větru nevyspali. Ráno bylo klidnější a tak
jsme vlezli do horké vody. Užívali
jsme si
klidnou chvilku. Naštěstí se Němec probudil, až když jsme byli
na odjezdu.
Jeli
jsme již známou cestou a tak jsme se nezastavovali. Opět
jsme obdivovali rozsáhlé
pohoří s ostrými vrcholy čnějícími nad údolími.
Byla to nádhera. Jestli vše půjde dobře, budeme žít pod těmito
zasněženými vršky kus života. Byli jsme šťastní a připravení
se usadit. Nakoupili jsme v Akureyri konzervy a těstoviny
na pár týdnů a vydali se do našeho nového domova. Dalvík nás
přivítal a my jsme přišli
do kavárny. Bylo naprosto narváno. Chvilku jsme se koukali, zda si
udělají na nás chvilku. Aby
nám dali
klíče a
my se mohli ubytovat. I když
jsme byli po závodu okolo Islandu hodně unavení, nabídli jsme jim
pomoc. Moc dlouho neváhali a vpustili nás do kuchyně ať začneme
s mytím nádobí a uklízením ze stolů. Takový začátek jsme si
opravdu nepředstavovali. Ale asi to bylo to nejlepší. Prostě
nás hodili do vody a koukali jestli se naučíme plavat nebo ne. A
jelikož pro ně pracujeme i nyní, kdy píši tyto řádky, zjevně
to úplný propadák nemohl být.
21.
4. - 22. 4. 2018
Žádné komentáře:
Okomentovat