Ráno jsme dojeli k našemu cíli Abel Tasman National
Park. Tento malinký národní prak je proslulý svými zlatými plážemi a pobřežním
životem. Dojeli jsme do infocentra a chtěli jsme si zamluvit kajaky, abychom ho
mohli probádat po moři. Bohužel byl tak překrásný den, že už byly všechny předem
vyprodané. Holt ne vše se povede podle plánu. Je to bohužel turistické letovisko,
protože tu mají krásné pláže a i teplo. Rozhodli jsme se tedy pro variantu
procházky po pobřeží s návratem po moři. Zarezervovali jsme si water taxi
a vyšli jsme na 12 kilometrů dlouhou cestu okolo pobřeží. Měli jsme výhledy na
nádherné pláže i ostrovy Fisherman a Adele.
Cesta byla opravdu klidná, byl to vysypaný chodníček, na
kterém jsme míjeli davy turistů. Na mnohých místech byl i krásný prales.
Nedivili jsme se, že toto snadno přístupné místo je tak populární. Nemá se
opravdu za co stydět. Vyhlídky nám naskytly pohledy na modř, které se prolínala
se zlatými písky a zelení deštného pralesa. Na konci naší krátké procházky byla
Anchorage Bay. Veliká zátoka s mnoha lidmi a loďmi. Připadali jsme si jak
v nějakém ostrovním letovisku blízko rovníku.
Vzali jsme si plavky a vydali jsme se do vody. Byla dost
svěží, ale užívali jsme si to. Strávili
jsme na pláži krásný čas, ale blížila se chvíle, kdy jsme měli nastoupit do
malé lodičky jen pro několik lidí. Cesta byla zajímavá, malý člun jel jak o
závod a my skákali z vlny na vlnu. Lada si vybrala místečko kousek od přídi,
kde již bylo jen zábradlí. Vždy myslí na to kam by mohla případně zvracet.
Adélka seděla před námi. Bohužel neměla tak pěkný výhled, protože špička člunu
byla stále vzhůru k nebesům a přes boční stěnu nebyl takový výhled.
Pozorovali jsme pobřeží i lidi na kajakách jak si užívají překrásný den.
Netrvalo to dlouho a už jsme byli u místního přístavu. Byl
odliv a tak pro loď přijel traktor s návěsem. Jeli jsme zapřažení za
traktor tak půl kilometru po pláži, kterou odkryl odliv. Překvapením pro nás
bylo, že jsme jeli i po silnici k místu, kde water taxi sídlilo. Bylo to
poprvé, kdy jsme jeli po silnici pohodlně usazení v lodi. Cesta se nám
zdála dost adrenalinová, ale ne pro malou holčičku, která jela s námi. Spinkala jak nemluvně.
Byl čas na další přesun na sever. Vyjeli jsme do kopců,
jež oddělují úrodnou oblast na jihu od severního cípu jižního ostrova. Cesta
oddělovala malinký Abel Tasman National Park od Kahurangi National Park jež
zabírá většinu hor na severozápadním cípu jižního ostrova. I zde jsme smutně
pokukovali po horách, na které bychom chtěli někdy vylézt. Nicméně cesta nás
vedla kolem Obrovské Golden Bay. Byla svým způsobem krásná, ale písčiny byly
opravdu obrovské. Než by se někdo dostal do moře tak by si udělal hodně
obtížnou procházku. To je jeden z důvodů proč tu nepotkáte tolik turistů.
Jeli jsme až na sever, kde je unikátní písečná kosa Farewell Spit jež je
zapsaná v Ramsarské úmluvě.
28. 12. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat