Probudili jsme se a společnost nám dělaly naše věrné
kamarádky sandflyes. Hned jsme se postříkali repelentem, který byl jako obvykle
skoro neúčinný. Rychle jsme posnídali vločky a vyjeli jsme. Čekala nás klikatá
cesta okolo pobřeží. Nejdříve jsme projeli Pictonem. Holky chtěly do knihovny a
tak jsem je tam vyhodil. Já jel najít nejlevnější benzínku. Cena se vyšplhala
vysoko. Oproti některým místům na severním ostrově, byl benzín o třetinu
dražší. Nadšeni jsme z toho nebyli, prodražil se nám tím výlet. Holky už mě vyhlížely, protože zjistily, že
je knihovna zavřená.
Vyjeli jsme do serpentýn jenž vedly okolo pobřeží
Marlborough Sounds. Viděli jsme opět pobřeží, po kterém se klikatí Queen
Charlotte track a smutně jsme po něm pokukovali. Opět na něj nebyl čas. Jeli
jsme s větrem o závod. Když nám to serpentýny dovolily. Zastavili jsme se
nad městečkem Havelock. Z tamní vyhlídky jsme měli výhled na další záliv
v tomto spletitém terénu plném poloostrovů a ostrovů.
Cesta nás vedla chvilku vnitrozemím až k Okiwi Bay.
Adélka se neohroženě oblékla do plavek a vydala se k moři. Byl krásný den,
jen trochu foukalo. Mně se opravdu nechtělo vylézat ani z auta a tak jsem
si radši studoval mapu. Adélce to bylo divné, že nejdu. Vždy se do všeho hrnu
jako první. No po pár minutách byly holky zase u auta a úplně suché. Adélka si
výlet do vody rychle rozmyslela. Okusila teplotu vody a studený vítr jí na
odvaze také nepřidal. A už jsme jeli dál. Měli jsme namířeno přes dlouhý hřbet
poloostrova až k vyhlídkám u French Pass. Chtěli jsme Adélce ukázat
Marlborough Sounds, které neviděla z lodi, kvůli nočnímu přesunu. A my
jsme tuhle část také neviděli. Adélka nebyla zcela nadšená z dalších
serpentýn, ale s Ladou jsme se chtěli na tenhle kus překrásné krajiny
kouknout. Naštěstí cesta byla skoro celá asfaltová. To nás příjemně překvapilo
a cesta ubíhala o hodně rychleji nežli po štěrkové cestě, kterou jsme
očekávali. Adélka vzadu poklimbávala a my jsme se kochali krajinou, která na
nás z lesa občas vykoukla. Dorazili jsme k pastvinám a rozevřel se
nám výhled na strmé kopce čnějící z modrého moře. Byla to mozaika modré a
zelené. Bylo znát, že lidská ruka obdělávala zdejší kopce delší dobu. Pastviny
se střídali s hospodářským lesem.
Poseděli jsme chvilku u Elaine Bay. Roztáhli jsme deku a
jen si užívali klid a pohodu místního zálivu. Nakonec jsme dojeli až na konec
cesty, kde jsme měli výhled na D'Urville Island. Pozorovali jsme proudy vodu
valící se přes mělkou a úzkou úžinu oddělující ostrov od poloostrova. Vyhlídka
byla zvláštní. Adélka se od nás odpojila a šla relaxovat do auta. My jsme se
šli ještě projít na pláž, protože jsme byli skoro celý den v autě. Udělali
jsme dobře, pláž byla poseta místními polodrahokamy. Nasbírali jsme si
Greenstone do zásoby. Přišli jsme za Adélkou a také jsme se s ní o poklad podělili.
Po pár kilometrech jsme si udělali ještě jednu vyhlídkovou zastávku, které
dominovala velká socha běluhy. Dozvěděli jsme se, že tento živočich se sem jen
zatoulal a dělal společnost místním rybářům. Byla tak populární, že se stala i
prvním chráněným jedincem na Zemi.
Vyrazili jsme dál,
cesta byla ještě dlouhá. Bohužel jsme místním největším městem jen projeli. Na
Město Nelson holt nezbyl čas. Akorát jsme navštívili supermarket na jednom
z předměstí a jeli dál. Přiblížili jsme se ještě kousek na sever
k městečku Tasman a hledali jsme kemp. První byl plný a trochu divný.
Všude byli pirátské vlajky. Druhý se nám zamlouval více a tak jsme kempovali
tam.
27. 12. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat