Na kempovacím místě u hospody nás přivítal nás rázný
hostinský. Vysvětloval nám kde si postavit stan a pak jsme ho uviděli, ten
hamburger vypadal božsky. Postavili jsme stan a už jsme si objednávali flák
masa mezi houskami. Dali jsme si pivo. Naštěstí je tu zvykem, že vám dají
ochutnat do panáka pivko a pak si vyberete, které si chcete dát. Naštěstí jsme
si vybrali dobré hořké pivečko. Nejprve jsem chtěl vybrat pivo s názvem
Bohemian Pilsner, které má společného s Českým pivem akorát ten název.
Dali jsme si v hospůdce ještě jednu pintu piva, povídali si, až se holky
dostaly na vztahová témata. Byl jsem do tohoto rozhovoru také zatažen, ale
bohužel jsme v debatě moc dlouho nepokračovali, protože nás pan hostinský
přerušil, že bude zavírat. Šli jsme si zaslouženě lehnout. To se nám ten
nízkonákladový kemp pěkně prodražil. Má to dobře udělaný pan hospodský.
Na západním pobřeží jsme si udělali výlet na Cape
Foulwind. Tento výběžek s příkrými útesy a skalnatým pobřežím je útočištěm
pro mnohé ptáky i savce. Viděli jsme zde tuleně v hojném počtu.
Jeli jsme okolo západního pobřeží, bylo pod mrakem. To
znamená, že jsme měli velké štěstí, většinu roku tu proprší. Jelikož je to
jedno z nejmokřejších míst na planetě. Po chvilce jsme narazili na Paparoa
National Park zastavili jsme u Pororari river. Šli jsme na procházku údolím, která za pár let bude opět přeplněna turisti, protože tu plánují udělat nový Great Walk.
Chtěl jsem udělat větší procházku, ale předpověď počasí nevypadala moc
příznivě. A tak jsme se vydali prozkoumat tohle údolí. Nezabralo nám to ani
hodinu se dostat na jeho konec, ale zážitků nám to dalo nespočet.
Vstup do
údolí lemovali vysoké skalní masivy, tyčící se příkře vzhůru. Místní vegetace
byla neuvěřitelná, kapradiny se střídali s palmami a stromovými
kapradinami. Stromy Rata kvetly jasně červenou barvou a dodávaly zvláštní půvab
zelenému údolí. Ten pocit byl zvláštní, za každou zatáčkou jsem viděl, jak na
mě zaútočí Raptor. Bylo to opravdu jak v Jurském parku. Vůbec bych se
nedivil, že by tady i mohl přežít tvor z těchto dávných dob. Ale oni
vlastně ptáci jsou jejich potomci, tak je to vlastně i pravda.
O kousek dál jsme zastavili na povinné zastávce pro
každého turistu, který jede kolem. Pancake Rock neboli palačinkové skály jsou
místní atrakcí dlouhá léta. Nikdo neví, jak vlastně vznikli, ale jsou úchvatným
geologickým útvarem. A musíme říct, že i velice fotogenickým. Tuhle malou
procházku jsme si užili, ale to už ke konci na nás začali padat první kapky
deště. Jelikož byl čas oběda, tak holky vařily v dešti spolu se sand fly,
zatím co já jsem v bezpečí a suchu auta studoval poněkolikáté mapu, kam
budou směřovat naše další kroky.
Jeli jsme cestou do vnitrozemí, na další den jsme měli
naplánovaný výlet na Avalanche Peak. Ale špatné počasí s námi drželo krok.
Dojeli jsme do Arthurs Pass. Hlavním bodem výpravy bylo vidět místní papoušky Kea.
Jsou to jediní horští papoušci na světě a bohužel jsou na pokraji vyhynutí.
Turisti je krmí a oni se slítávají až k lidským sídlům v horách.
Bohužel jim vysokoenergetická strava škodí a oni umírají. Hned první zastávku
na parkovišti ve vysoké nadmořské výšce jsme měli možnost vidět ukázku tohoto
problému. Byl zde papoušek Kea a také lidi, kteří mu dávali chleba. Je to tady
opravdu na každé ceduli.! Nekrmte ptáky Kea ! Marná snaha někteří turisté holt
nemají inteligenci ani jako ten papoušek. Jeden článek určitě budu věnovat
těmto individuím.
Dojeli jsme do horského městečka a ženská část osazenstva
prosadila ubytování v hostelu, jelikož pršelo a také byl Silvestr. Musím říct,
že i mě bylo příjemně, když jsem déšť pozoroval z okna. O půlnoci jsem
rozdělával šampaňské, které málem špuntem vysklilo zarámovanou mapu (byla
naštěstí za plexisklem …), následně jsem ho rozlil do skleniček, ale také
Adélce na oblečení. Uvidíme, co nám ten Nový rok přinese za nová dobrodružství!
31. 12. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat