Vjeli jsme do národního parku Nelson Lakes. Ten se
nachází uprostřed severní části jižního ostrova. Tahle hornatá oblast je
výrazná svými ledovcovými jezery, která lákají mnoho dobrodruhů. My jsme se
vydali, spatřit jezera z výšky. Zaparkovali jsme nad jezerem a vydali jsme
se nahoru. Ale moc jsme si to neužívali. Bylo brzo ráno, byla mlha a mraky byly
těžké, hodně nízko a viděli jsme úplné prd. Aspoň jsme neviděli kam, až musíme
vystoupat. Postupně se nám měnila krajina, pod nohama. Kořeny stromů vystřídaly
keře. Postupně jsme došli, až do alpinského pásma. Místní rostlinky nás
okouzlily. Tak tvrdošíjně se držely na skalnatém podloží.
Měly různorodé tvary,
které jsme ještě neviděli.
Užívali jsme si roztodivnou květenu a nebylo nám tolik
smutno po krásných výhledech. Čas plynul a my jsme už šli po suťovitém hřebeni
hory. Na východní straně, kam od rána svítilo sluníčko, se postupně zvedaly
mraky. Konečně se nám začínaly objevovat
první výhledy a začali jsme zjišťovat, kudy to vlastně jdeme. Měli jsme
v plánu dojít na Julius Summit, ale nepodařilo se nám to. Dali jsme si
oběd asi hodinu a půl před vrcholem. Bylo to pomalu jako den a noc, které
dělilo jen několik metrů skalního masivu. Otevřel se nám výhled do východního
údolí. Byla to paráda, moc jsme si to užívali. Říkali jsme si, jak už budeme
mít za chvilku krásně. A měli jsme asi tak pět minut. Sluníčko se přehouplo nad
obzor a začalo ozařovat západní údolí, které bylo do té doby ve stínu a bylo
stále zcela zahaleno mraky. Ty se začaly hrnout přes nás, jelikož jsme byli na
hřebenu hory. Zase jsme viděli akorát mraky a občas něco ve východní části
pohoří.
Když jsme byli skoro na konci naší cesty zpátky k parkovišti,
všechny mraky již odpluly ze západního údolí. Konečně jsme měli výhled na krajinu
všude kolem nás. Trochu nás mrzelo, že se zvedly až tak pozdě, ale měli jsme
před sebou ještě dlouhý přesun na západní pobřeží. Když jsme došli k autu,
mraky se rozplynuly, jako by ani ten den nebyly. Na Zélandu se holt počasí mění
rychleji, než si já měním trenky.
Vyjeli jsme, cesta byla dlouhá a tak to Adélka hned od
začátku využila ke spánku. Tenhle přesun až k pobřeží nebyl v plánu,
ale měl jsem energii tak jsem jel dál. Nastala otázka, kde se ubytujeme. Lada
našla nízkonákladový kemp vedle hospody. No proč ne.
30. 12. 2016
Žádné komentáře:
Okomentovat