Vyrazili jsme planinou, jenž se
rozkládala na plošině mezi horami v nadmořské výšce 600 metrů nad mořem. Projížděli
jsme žlutou přírodou. Všude byla tráva a vše vypadalo vyprahle. I nedaleká
nádrž byla spíše prázdná, nežli plná. A to jsme tu byli v nejvlhčí části roku.
Lidé v městě Canberra mají zdejší přírodu za zelenou, ale u nás doma je i v
nejsušším období zelenější. Voda je život a měli bychom si ji u nás více vážit
a nebrat ji za samozřejmost. Nicméně jsme dojeli k pohoří, za kterým již
pevnina pomalu sestupovala k oceánu. Změna v krajině byla obrovská, tráva byla
zelená a vypadalo to tu svěže. Neuvěřitelné, co dokáže udělat vlhkost zanesená
od oceánu. Dojeli jsme až k oceánu do města Huskisson, kde jsme si dali oběd a
pozorovali nádhernou zátoku Jervis Bay.
Při pozdním obědě jsme pozorovali
pestrobarevné papoušky a poté jsme se procházeli po pláži. Popojeli jsme dál do
národního parku Booderee, abychom si prošli místní přírodu a nejen nádherné
pláže s bílým pískem Jervis Bay. Jervis Bay je mimochodem nejmenší
teritorium v Austrálii, má necelých 9 kilometrů čtverečních, což je na Australské
poměry velikost menší než hlavička špendlíku. Nejdříve jsme zajeli ke
skalnatému výběžku Bristol Point, který odděloval mnohakilometrové nádherné
pláže. Měli jsme štěstí. Jen, co jsme vstoupili na pláž, před námi se z nebes
snesl orel přímo k mořské hladině. Jen trochu zajel mocnými pařáty pod hladinu
a opět se vznesl zpátky k nebesům. Nádherný okamžik jsme si chtěli zopakovat, a
tak jsme na něj chvilku čekali a pozorovali, zda nám udělá onen nádherný
akrobatický sestup znovu. Bohužel odletěl do dáli, a tak jsme to nemohli
zdokumentovat.
Jeli jsme dál, až na samý východní konec
poloostrova a došli k Governor Head, z které jsme pozorovali ostrov Bowen.
Vyhlídka i procházka lesem byla hezká, ale stále nám to hodně připomínalo
Tasmánii. Stromy se prakticky nezměnili a bylo to tu suché podobně jako na
východním pobřeží Tasmánie. Je ale pravdou, že banksie tu měli honosnější
květenství, které se nám moc líbilo. Lada měla štěstí a zachytila v místním
lese malinkého Yellow robin (Eopsaltria australis).
Po procházce po Murrays Beach jsme jeli dál. Koutkem oka
jsme se stále koukali na obzor. Tušili jsme, že bychom mohli vidět něco
nádherného. Dojeli jsme k Cave brach, jenž se rozkládala na jižní části
poloostrova. Nebyla nic moc. Jen jsme se porozhlédli, otočili se a šli dál. Už
bylo pozdě a museli jsme ujet ještě pořádný kus cesty. Při odchodu jsme
něco periferně zahlédli na obzoru.
Chvilku jsme pozorovali oceán a zahlédli jsme spršku vody nad hladinou. Siluety
velryb se míhaly mezi vlnami. Byla to nádhera vidět tyto obrovské tvory
migrující na sever do teplých vod Austrálie. Chvilku jsme je pozorovali a
vychutnávali ono setkání, i když jsme od jich byli dost daleko. Když jsme se
otočili, šli k autu, tak jsme zaslechli divný zvuk v křoví. Začal jsem jej rozhrnovat,
abych zjistil, kdo to tam šustí. Byla tam naše první divoká Echidna
(Tachyglossus aculeatus). Zabalila se do klubíčka a přitiskla se k zemi.
Proto jsme viděli akorát hradbu ostrých bodlin.
Dvě úžasná setkání během pár minut.
Naprosto spokojení jsme nasedli do auta a jeli na sever. Projeli jsme opět
krásným zeleným Kangaroo Valley a vyjeli serpentinami nad údolí. Je to vždycky
zážitek vyjet nebo sjet místní hory. Hory jsou zde stolovitého rázu, serpentiny se klikatí mnohem více nežli u
nás. V některých místech i 20
km/h je obrovská rychlost Než jsme se vydrápali nahoru
už se začalo stmívat, ale výhled do údolí jsme měli stále krásný.
Na vyhlídce jsme měli štěstí a uviděli
lyrochvosta nádherného (Menura novaehollandiae), tentokrát v jeho přirozeném
prostředí. Na Tasmánii, kde jsme ho viděli poprvé, byl indukováván. Když jsme
jeli dál, tak nám některé hory připomínali ony ikonické hory Blue Mountains.
Přeci jenom jsme byli nedaleko ani ne 200 kilometrů .
Byla už dost tma a my jsme bloudili v
horách a stále jsme se snažili najít vodopády, kde jsme chtěli přespat. Po
hodině hledání jsme to vzdali a jeli jsme k nejbližšímu místu na přespání
zdarma. Jeli jsme hodně pomalu, protože jsme měli takové noční safari, bylo tu
dost klokanů a také jsme málem přejeli roztomilého wombata. Nicméně jsme sjeli
z hor dolů do města Jamberoo. Zde jsme spali vedle fotbalového hřiště. Neměli
jsme energii a tak jsme si dali něco malého (2 piva), naházeli všechny věci na
přední sedačky a usnuli v kufru auta. Před svítáním jsme vstali a po snídani se
opět vydali na cestu.
12.
7. 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat