Když
jsme připluli trajektem z Tasmánie, tak jsme se obávali, jak se
nám podaří nebo nepodaří rychle projet městem Melbourne.
Strýčkové nám totiž barvitě vyprávěli, jaké tam dokáží
být kolony. Naštěstí ještě nebyla ranní špička a místy jsme
měli zelenou semaforovou vlnu, z čehož jsme byli překvapeni. První
výlet po
australské
pevnině nás vedl na jihovýchodní
cíp kontinentu. Zde se nacházel národní park Wilsons Promontory.
Bylo
krásné počasí a těšili jsme se na náš první výlet. Cesta
nás vedla zemědělskou krajinou. Zanedlouho jsme se blížili k
hornatému poloostrovu nad nímž seděl nacucaný mrak. Pozitivní
nálada nás, ale neopouštěla. Stále
jsme se přibližovali a počasí bylo obstojné. Jen, co jsme
přejeli první větší kopec a přiblížili jsme se horám čnícím
vysoko nad moře, tak
se spustil
prudký déšť. Dlouho jsme se
rozmýšleli, co budeme dělat. Nakonec jsme přeběhli akorát do
návštěvního
centra Tidal
River,
kde nás ujistili, že bude takovéto
počasí i nadále. Zalezli
jsme mokří do auta a vydali jsme se zpátky. Nebylo to ani pár
kilometrů od pohoří a počasí bylo opět příjemné, jen občas
nějaký ten mrak. Stále jsme se nacházeli na území národního
parku, a tak jsme se rozhodli pro pár procházek. Hold
nebyl den na zdolávání vrcholů pohoří.
Vydali
jsme se tedy na pláž Darby,
pozorovali rozbouřené moře a povětšinou zarostlé duny. Nebylo
to nic výjimečného a proto
jsme
po
krátké procházce jeli navštívit další zajímavé místo
národního parku.
Prudce jsem zastavil u parkoviště, kde
se
pásli dva ptáci emu (Dromaius novaehollandiae).
Byli
jsme u Prom Wildlife Walk, kde
přerostlí opeřenci byli na lidi zvyklí. Lada se jako vždy se
svojí vytrvalostí
dostala na pár metrů od nich. Na
procházce planinou jsme potkali nejen ptáky emu, ale také jsme
pozorovali
klokany a jejich menší příbuzné wallaby
i
pademelony.
Všichni
měli na uších značky a obojky. Vypadali
velice vtipně, ale i smutně zároveň. Cestou jsme viděli i mnoho
ptáků emu, jak jim ční jejich hlavy nad vysokou trávu. Nás ale nejvíce
potěšilo poslední setkání.
Uprostřed
stezky si přežvykoval trávu wombat. Hned
jsme se zastavili, připravili foťák i
kameru a trpělivě jsme se krok
za krokem
přibližovali k roztomilému stvoření. Lada se znovu dostala
několik metrů od něj nežli
utekl. Ale to jí jako
vždy nestačilo.
Vydali
jsme se tedy za ním do křoví. Za pár metrů jsme ho našli, jak
si v klidu sedí pod keřem. Bylo to nádherné shledání. Byl
od nás ani
ne dva
metry a pozoroval, jak ho dokumentujeme. Byla
to úžasná procházka na jejímž konci nás zase vyprovodili emu.
Ani nás nemrzelo, že jsme si nevylezli na místní pohoří.
Jelikož
se blížil čas si najít nějaké vhodné místo na spaní, tak
jsme se vydali
severně podél
pobřeží. Rozložili
jsme náš stan
u Ninety Mile Beach, která byla nedaleko The
Lakes National Park.
Do něho
jsme se chystali následující
ráno.
Při vaření večeře nám dělalo společnost několik possumů.
Byli menší než na
které jsme byli zvyklí z Tasmánie.
Zjevně
šlo o possuma vlnitého (Pseudocheirus peregrinus), kterého
jsme viděli poprvé. Ulehli jsme do studeného večera a probudili
jsme se do mrazivého rána.
6.7.
2017
Žádné komentáře:
Okomentovat