Probudili jsme se do noci a rychle jsme sbalili
naše ležení. Odjeli jsme z parkoviště pro kamiony pod mostem zpátky do města
Cairns, kde na nás čekal autobus. Vyrazili jsme na sever do přístavu Port
Douglas. Já jsem pozoroval krajinu a Lada spala. Netrvalo dlouho a už jsme se
naloďovali. Lada si koupila pilulky proti mořské nemoci a doufala, že si výlet
užije. Pluli jsme hodně daleko. Místo, kam jsme mířili bylo 60 kilometrů od
pobřeží, na samotné hraně útesu. Vybrali jsme si toto místo kvůli korálům.
Chtěli jsme vidět, jak vypadá onen legendární největší žijící organizmus na
světě. Zde se jim daří, protože tu mají neustálý proud živin z hlubin oceánů.
Také se tu moře tak neprohřívá. Tyto korálové útesy nejsou tak náchylné k
bělení. Mířili jsme severovýchodně ke korálovým útesům zvaným Agincourt ribbon
reefs. Mohli jsme jíst, co se do nás vejde, a tak jsme toho využili. Konečně
změna od těstovin, rýže nebo čínské polévky.
Vzali jsme si vybavení, mezi které patřil
i černý lycrový oblek, který nás zahaloval od hlavy až k patě. Ten nás chránil,
jak před ostrými korály, tak hlavně před sluncem. Vlezli jsme do křišťálově
čistých vod. To byl rozdíl! Viděli jsme na mnoho a mnoho metrů. Loď se
zakotvila ke speciální betonové patce u korálů, aby je spouštěním kotvy
nepoškodila. Měli jsme na paměti slova kapitána, který dal jasně najevo, že kdo
si stoupne, sedne či jinak poškodí korálový útes končí a už ho do vody nepustí.
Byli jsme tedy opatrní, když jsme se blížili k Útesu.
Byli jsme na závětrné straně, ale i tak
vlny přecházely přes útes a trošku nám znepříjemňovaly plavání. Ale nebylo to
nic hrozného, akorát to focení mi moc nešlo. Půjčil jsem si totiž podvodní
foťák, abychom měli na tento den nějaké vzpomínky. Ladě už šnorchlování šlo, a
tak jsem jí nechal chvilku samotnou, abych něco vyfotil. Zanedlouho jsem jí
hledal. Nebyl jsem schopen rozpoznat lidi v oblecích. Netušil jsem, jestli se
jedná o muže či ženu, natož jestli jde o mojí Laděnku. Plaval jsem k jednomu
člověku, pak k druhému, ale nemohl jsem jí najít. Naštěstí jsme se po
několikaminutovém odloučení našli. Vzali jsme se za ruce a plavali okolo
podvodního zázraku planety.
Byla to nádhera! Barvy korálů se
trumfovaly s barevností korálových ryb. Viděli jsme nádherné korály všemožných
velikostí. Od malých až po několikametrové. Když jsme vyčerpaní vylezli na
palubu, dali jsme si svačinku. Nechtěli jsme to přehánět hned na začátku,
čekala nás další dvě místa. Byli jsme moc rádi, že si můžeme plavat kam chceme.
Nikdo nás nevodil za ručičku a mohli jsme si užívat onen zázrak vlastním
tempem. Na palubě jsme se bavili pozorováním odlivu. První korály již
vystupovaly nad hladinu.
Když jsme přejeli na druhé místo, byli
jsme ještě spokojenější. Vlny tu nebyly a korály byly překrásné. Ale i tady byla
mrtvá místa jako u prvního korálového útesu. Nicméně stále z tohoto místa sálal
bujný život. Zarazily nás tu ryby prapodivných tvarů. Ale nejen ty.
Doteď jsem netušil do jakých rozměrů
dokáže vyrůst zéva obrovská (Tridacna gigas). Byla gigantická. Zdálo se mi, že
je snad větší nežli já, ale to asi trochu přeháním. Byli jsme užaslí nad
rozmanitostí tohoto místa. Byl to deštný prales oceánu.
Když jsme dorazili na třetí místo, byl už
odliv velice znatelný. Vplavali jsme do nitra korálového útesu a nebylo to už
tak lehké plavání. Museli jsme většinou plavat jen rukama, protože korálové
útesy byly těsně pod námi. Někdy jsme zapluli do úžiny, na jejímž konci již
vystupovaly korály nad hladinu. Otočit se v téhle situaci nebylo lehké. Nicméně
jsme plavali velice těsně nad korály a pozorovali rozmanitý život z pár
decimetrů.
Samozřejmě, že jsme tu našli i klauny,
schovávající se v sasankách. Ale našli jsme tu i větší ryby. Ta největší mohla
mít necelé dva metry. Bohužel jsem nenarazili ani na žraloka ani na želvu. Ale
i tak jsme byli naprosto spokojení. Když jsme dorazili na pevninu, už byla
skoro tma. Ale i tak jsme viděli jeden z největších odlivů za poslední
měsíce. Byl jsem rád, že hned po tak velkém zážitku nemusím řídit. Čekala nás zhruba
dvouhodinová cesta do Cairns, kde jsme si vyzvedli auto. Vyčerpaní jsme dojeli
na první možné parkoviště a šli jsme spát.
24. 7. 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat