Airlie aneb první setkání s Velkým bariérovým útesem

Jelikož jsme noc strávili v autě, tak nás po ránu čekalo přeskládávání mazlíka a schovávání cenných věcí po autě. Dopoledne jsme již byli v našem cíli. Airlie Beach byla vstupní branou k tropickým ostrovům, jenž se rozkládali okolo 20 rovnoběžky. Místo bylo zvláštní. Proč nám to tak připadalo, nám došlo, až po přesunu k  přístavu Shute. Všude byly opelichané stromy a palmy. Uprostřed mangrovových porostů byly stále uvězněné vraky jachet. Začalo nám docházet, že se tudy prošla Debbie. Ciklónu, která tu nenechala kámen na kameni, jsme také zažili. Na Novém Zélandu dosahoval ona Ciklóna síly větrů až 150 kilometrů za hodinu. A to bylo přibližně 2400 kilometrů odtud. I tam jsme měli co dělat, abychom dojeli z práce domů. Vypadla elektřina, stromy se ohýbaly a praskaly. To co prošlo tudy si nedokážeme ani představit. Nicméně jsme po hodně dlouhém uvažování vybrali ostrov, na který  pojedeme. Byl jím South Molle Island. Měli jsme možnost dojet i k vzdálenějším ostrovům jako byl Whitsunday, ale ceny byly vysoké. Neměli jsme pocit, že tu uvidíme pěkné korálové útesy. Cyklóna poničila vše nad hladinou i pod hladinou.

Měli jsme ještě čas a tak jsme zašli na malý výlet na Coral Beach. Cestou jsme zahlédli svého prvního velkého plaza. Byl jím půlmetrový varan vyhřívající se na kmeni stromu. Netrvalo dlouho a došli jsme na pláž, která rozhodně dostála svému jménu. Byla celá z korálů. Pohodlně se na nich neleželo, ale za to jsme mohli poprvé vyzkoušet své nové šnorchlovací vybavení. Pod vodou jsme viděli pár rybiček i pár korálů, ale nic moc. 95% korálů bylo mrtvých, sem tam bylo něco živého. No a občas nějaká ta ryba. Byli jsme z toho smutní. Jelikož viditelnost byla také velice špatná. Takhle jsme si nepředstavovali jeden z největších zázraků přírody na naší planetě.

Nicméně jsme měli již lístky na loď a hluboce jsme doufali, že několik kilometrů od pobřeží bude situace lepší. Přeci jenom tisíce tun hnojiv, které se splachují do oceánu, budou o něco dál. Je to smutné vidět kolik mangrovových porostů bylo vykáceno. Jsou nedílnou součástí útesů. Čistí vodu od přebytečných živin, které hubí korály i ryby a poskytují mezi svými kořeny úkryt pro potěr i mladé ryby. Bohužel dnes jsou mnohé delty řek i potoků odvodněny a vesele se pěstuje cukrová třtina.

Pozorovali jsme jak mocný je tu odliv a zanedlouho jsme se mohli projít místy, kde bylo přes metr vody. Lada byla překvapená, že si může některé druhy korálů vyfotit nad hladinou. Při procházce zpátky jsme obdivovali množství pestrobarevných motýlů a jiných druhů hmyzí říše. Na parkovišti nás překvapil ptáček, který neustále útočil na svůj obraz ve zpětném zrcátku. Naštěstí to nebylo naše auto.

Dojeli jsme zpátky do přístavu a koukali na poničené budovy. Některé byli stéle bez střech a to už bylo čtyři měsíce po řádění Debbie. Nastoupili jsme samotní na loď. Cesta na ostrov byla za námi jedna dvě a kapitán nás i zapojil do otvírání výstupových vrat. Stihli jsme se ještě zeptat na dobré místo na šnorchlování. Kapitán nám odvětil, že přímo pod námi, ale jak to vypadá teď po cyklónu nemá tušení. 

Postavili jsme si stan na ostrově a uvařili jsme si večeři. Roztáhl jsem deku a načal víno. Romantická večeře na liduprázdném tropickém ostrově byla konečně tady. Pozorovali jsme západ slunce a želvy plavající pár metrů od pobřeží. Akorát ležet na korálech nebylo tak pohodlné jako na písku.

19. 7. 2017