Lama na cestách: Daintree National park

Vyjeli jsme naposled směrem na sever ve státě Queensland. Stavovali jsme se na mnoha plážích jako byly Trinity, Palm cove a Ellis. Hlavním cílem bylo najít kasuáry. Bohužel jsme našli povětšinou akorát letoviska s hromadou hotelů. Nedokázali jsme si představit, že tady uvidíme tohoto velkého tvora. Možná před turistickým boomem hodně let nazpátek.

Vydali jsme se tedy do oblasti, kde začínal Daintree National park. Tento park chrání velikou vzácnost. Jedná se o nejstarší deštný prales na světě a je součástí tropických deštných lesů chráněných v rámci UNESCO. Chtěli jsme jít do jeho útrob, ale není to tak lehké, jak by člověk čekal. Mnoho míst kudy vlézt do hor tu nebylo. Vydali jsme se tedy k jednomu z mála míst zvaných Mossman Gorge. Nejdříve jsme narazili na turistické centrum, odkud jezdily autobusy na začátek národního parku. Samozřejmě za nemalý peníz (4 km za 10$ na osobu). Hezky jsme se na paní za kasou usmáli a šli pěšky. Procházeli jsme nejdříve zemědělskou krajinou a pak údolím, kde byla vesnice původních obyvatel. Vypadalo to, že jim turistický ruch prospívá. Měli to tam docela hezky upravené. Když jsme došli na začátek cesty, jenž směřovala do národního parku, tak jsme byli zklamaní. Nebylo to, co jsme čekali. Onen nejstarší prales na světě tu nebyl až tak starý. Stromy, které jsme zde viděli, byly menší nežli v národním parku Wooroonooran, kde jsme byli před pár dny. Obecně to byla taková turistická kravina pro davy. Když jsme se konečně dostali zpátky k autu, tak jsme jeli dál na sever.

Zastavila nás až řeka Daintree, přes kterou jezdil přívoz. Najeli jsme tedy autem na loď a přepluli řeku. Hned se nám místní krajina zdála jiná. Taková divočejší. Chtěli jsme zde strávit noc, ale místní levné kempy byly plné a tak jsme se rozhodli to vzít rychle. Stavili jsme se na vyhlídce z hory Alexandra a uviděli jsme onu stále panenskou přírodu. O to víc nás mrzelo, že jsme ztráceli čas u Mossman Gorge.

Jeli jsme dále do útrob pralesa, až na samý konec asfaltové silnice. Zde se nacházel Cape Tribulation. Náš nejsevernější cíl na východním pobřeží. Dokázali jsme to. Byli jsme šťastní, že první velká část naší cesty je za námi. Viděli jsme už mnohé, vždyť jsme začali v mírném pásmu Tasmánie, které leží na 42 rovnoběžce (Hobart) a dostali jsme se až do tropického pásma u 16 rovnoběžky. Mohla se stát jakákoliv věc, která naší cestu ze dne na den ukončí. Ale nestala se a mi jeli dál.

Vyšli jsme si na procházku k výběžku Kulki. Mangrovový porost se prolínal s deštným pralesem a zelený příkrov stoupal do horských výšin. Stále jsme hledali kasuáry. Takové nádherné místo musí být přeci stvořené přímo pro ně. Bohužel jsme neměli štěstí, a tak jsme se vraceli zpátky na jih. Zastavili jsme ještě na místě Marrja, kde byla nádherná procházka pralesem, jenž se měnil v mangrovové porosty. Největší zážitek jsme měli z obřích kaloňů Spectacled flying fox (Pteropus conspicillatus), kteří byli zavěšeni v korunách stromů a spali. Ti žijí pouze v nejsevernějších tropických pralesích Austrálie a také na Papua New Guinea.

Odjížděli jsme z tohoto místa se smíšenými pocity. Čekali jsme, že to tu bude úžasnější než subtropický prales v národním parku Lamington. Bohužel nebyl čas zjistit, kudy jít na ta správná místa, jenž vedla do útrob pralesa. Tam bychom určitě našli překrásné rostliny, stromy i tvory. Začali jsme si tedy zpívat na zpáteční cestě. Byla to píseň oslavující krásu kasuárů a naší touhu je vidět (popěvek stylu: Kasuáre, kasuáre, kdepak seš, chceme tě vidět. Chceme vidět tu tvoji velkou hlavu. Vyskoč na nás z pralesa. La. La. La.). A vtom před námi prudce zabrzdilo auto. Byl tam! Se svojí divnou modrou hlavou se procházel na krajnici. Lada i já jsme byli naprosto hotoví. Lada nezvládla onoho úžasného tvora zdokumentovat a mě z toho chcíplo auto. Zajeli jsme ke kraji silnice a vydali jsme se do útrob pralesa za ním. Bohužel jsme neměli štěstí a našli jsme po něm akorát čerstvý trus. Ale i tak to byl nezapomenutelný zážitek, který nám nikdo nevezme. Jen škoda, že ho nemáme na fotce. Tedy skoro, Lada zachytila kasuára na odchodu a tak máme aspoň jeho zadek.