Z Lamington
national park jsme vyrazili podél východního pobřeží na sever. Okolo hlavního
města státu Queensland jsme jen projeli širokým obloukem. Brisbane nám za ten
stres v zácpách nestálo. Dojeli jsme ke skaliskům zvaným Noosa Heads. S
obrovským štěstím jsme zaparkovali a zjistili, jak je toto místo oblíbené. Hold
bylo co by kamenem dohodil od Brisbane, asi 100 kilometrů . Měli
jsme jediný cíl vidět roztomilé medvídky koala v přírodě. Udělali jsme si
malinkou procházku nad skalisky. Bohužel i když jsme se snažili zahlédnout
roztomilého tvora v korunách stromů, nepodařilo se nám to. A tak jsme se vydali
kousek dál na sever. Museli jsme, protože v okruhu mnoha kilometrů bylo vše zcela
předražené a najít kemp zadarmo nám trvalo opět do noci.
Ráno jsme vstali hodně
pozdě. Tělo už chtělo odpočinek, ale i tak jsme nasedli do našeho věrného
kamaráda na čtyřech kolech. Vyrazili jsme opět na sever s vidinou prvního
cachtání se v moři. Nejdříve jsme se chtěli stavit v místní rezervaci, ale
okolí se nám moc nelíbilo, byl tu dry sclerophyll forest. Eukalypty tu ale byly
v menšině. Na písčitých půdách se dobře dařilo borovicím. Většinu času jsme jeli borovicovou
monokulturou. Na rozdíl od té naší se tu podrostu zbavovali vypalování. Bylo to
pro nás zvláštní, ale v místních podmínkách je to zřejmě dobrá ochrana před
ničivými požáry. Nicméně nás vyprahlá krajina nezaujala a jeli jsme k pobřeží.
Měli jsme namířeno k pláži Rainbow beach, která byla součástí národního parku
Great Sandy national park.
Měli jsme výhled na obrovskou pláž a Fraser
Island. Ostrov Fraser je největší písečný ostrov na světě. Původně jsme na něm
chtěli strávit dva dny, ale čas byl proti nám. A dostat se na ostrov taky levné
nebylo. Bohužel hlavním dopravním prostředkem jsou auta s pohonem všech čtyř
kol, ale s naším Subaru Forester jsme si na to netroufli. Přeci jenom je to
takové lehké vozítko do terénu. Těšili jsme se alespoň na koupání a pozorování
velryb, které proplouvají úžinou mezi ostrovem a pevninou. Neviděli jsme velryby
a ani jsme se nekoupali. Byly na to moc velké vlny. Vydali jsme se tedy podél
úžiny. Hledali jsme závětrné místo, abychom se mohli vykoupat. A tak jsme našli
místo zvané Boonooroo. Koupání nás hodně rychle přešlo, všude bylo bahno a
mangrovové porosty a tak jsme si dali oběd s výhledem na bahnité pobřeží a jeli
dál na sever podél úžiny.
Dojeli jsme až na konec
k městečku Hervey Bay. Bylo to naše nejlepší místo na pozorování velryb na naší
trase. Místo se nacházelo na severním okraji úžiny mezi pevninou a největším
písečným ostrovem na světě. Bohužel jsme neviděli opět ani jednu. Byli jsme
rádi, že jsme si je dostatečně užili okolo Sydney. Našli jsme si hezkou pláž a
vyrazili se smočit v moři po mnoha měsících. Když jsme hledali vhodné místo k
vlezu do vody, uviděli jsme ty obří tvory. Nebyli to velryby, ale pelikáni
australští (Pelecanus conspicillatus). Dva obří opeřenci byly vele rybáře
a čekali na moment, aby mu mohli ukrást jeho kořist. Stál jsem tam a civěl na
ten obrovský zobák. Ale nezaujal mě jen ten. Skoumal jsem toho obrovského tvora
od hlavy až k patě. Ty obrovské tlusté nohy, to obří tělo. Byl jak lítající
pevnost. Aby ne, rod pelikánů je největší na světě. Byl jsem naprosto
konsternovaný velikostí jeho oka, které se na mě dívalo. Byl jsem od něj dva
metry a zíral. Paní vedle na mě houkla „ oni čekají na rybu“. Pohlédl jsem na
Ladu. Zjevně na mě už nějakou chvilku čekala. Probral jsem se a šel dál. Doteď
mě mrzí, že jsme neměli foťák, protože jsme se už nikdy tak blízko k nim
nedostali. Šli jsme se koupat. Bylo to stále velmi osvěžující a tak jsme se v
moři nezdrželi moc dlouho. Na válení nás taky moc neužije a tak jsme během
hodiny byli opět připravení. Udělali jsme si malou procházku na molo a vyjeli
na sever.
Krajina kolem nás se
změnila, pastviny vystřídaly pole cukrové třtiny. Napojili jsme se na hlavní
silnici na sever a zanedlouho jsme kempovali na odpočívadle u hlavní. Ranní
budíček nás neminul, měli jsme před sebou 700 kilometrů . Na
první zastávce, jsme se dověděli, že těsně v místě, ze kterého jsme
vyjížděli, se stala velká dopravní nehoda (kamion nezvládl zatáčku a převrátil
se). Kdybychom vyjeli o hodinu později, tak by jsme celý den strávili v koloně.
Nudnou jízdu mezi cukrovou třtinou nebo pastvinami nám zpestřovali dvě věci.
Jedna byla hledání šnorchlovacího vybavení. To nebylo tak intenzivní, jelikož
na naší 700 kilometrové cestě byly jen 3 městečka. Prostřední z nich bylo
dobytkářské město Rockhampton, které protínal obratník kozoroha. Tím jsme se
dostali do tropického Qeenslandu. A ta druhá byly otázky a odpovědi u hlavní
silnice. Musím říct, že nás to udrželo v pozornosti. Nejlepší zážitek onoho
velkého přesunu k tropickým ostrovům, byl papoušek na odpočívadle. Když jsme
vytáhli pomeranče hned byl u nás a cupital po stole. Nemohli jsme se ani v
klidu najíst, jak byl neodbytný. Dali jsme mu i pár kousků pomeranče, abychom
měli klid. Byl to roztomilý zážitek.
16. 7. - 18. 7. 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat