Ráno jsme se vydali k ledovci Franz Josef Glacier.
Cesta nás vedla podél řeky vytékající z ledovce. Na mnohých místech
tvořila kamenitou pláň, jak neustále měnila svůj tok. Po mnoha a mnoha
zpomalovacích blbostech na silnici jsme dojeli k parkovišti pod ledovcem.
Měli jsme neuvěřitelné štěstí a hned jsme zaparkovali. Vydali jsme se na 5
hodinový treck na vyhlídku na ledovec. Měli jsme těžké rozhodování, jestli jít
s dalšími stovkami lidí k patě ledovce nebo to risknout a doufat, že
počasí ještě chvilku vydrží. Riskli jsme to a šli. Předpověď slibovala, že
dopoledne nebude pršet. Za nedlouho jsme došli k jezírku, které mělo
odrážet ledovec. Pozdě! Už stihnul odtát a bylo vidět jen skály vyleštěné
ledovcem. Šli jsme dál a narazili jsme na první most překlenujíce řeku. Za
řekou byla obrovská cedule, která měla odradit nezkušené lidi, aby zbytečně
nedocházelo ke zraněním z nezkušenosti a špatným zvolením obuvi.
Byli jsme z toho překvapení, byl to nádherný treck.
Byl i docela obtížný, ale užívali jsme si každý kilometr. Čekal jsem, kdy už na
nás vykoukne Franc Josef a furt nic. Vyšli jsme na skálu dokonale obroušenou
ledovcem. I tak se po ní skvěle chodilo a vůbec nám to neklouzalo. Naskytl se
nám pohled ze skály na mravence. Zase pochodovali jeden za druhým po moréně
zanechané ledovcem. Řeka si morénou klestila cestu a brala vše, co stihnul
ledovec odtrhnout ze skály. Odnášela všechnu tu suť sebou do moře. Byl to
krásný koloběh na pár kilometrech čtverečních. Člověk si hnedka lépe představí,
jak se tvořila údolí, fjordy či jezera. Tak panensky mladá je tahle ta zemně, jejž se vynořila z oceánu
poměrně nedávno. Chvilku jsme si ještě užívali šplhání do kopce a doufali
v přízeň počasí. Konečně jsme dorazili, vyšplhali jsme na vyhlídku. A pak jsme
ho spatřili, byl majestátný. Od vrcholků hor až po úpatí v hlubokém údolí.
Ta barva, panebože ta barva. Mraky se rozestoupily a slunce ho ozařovalo, nemohli
jsme se vynadívat.
Hnedka jsme ho vyfotili i natočili. Počasí se tu mění
rychle. A taky že ano, za pár minut překryl vrchol ledovce mrak a pokoukání už
nebylo takové. Odpočinuli jsme si a vydali jsme se zpátky k autu. Zase
jsme shlédly na davy lidí, kteří jak mravenečkové pochodovali k úpatí
ledovce. Potkali jsme jednoho člověka z předchozího dne a ten nám řekl ať
dolů k patě ledovce ani nejdeme. Že je to ztráta času. Bylo mi jich i líto
takový pohled jako mi, ze zespodu opravdu mít nemohly.
Vydali jsme se k dalšímu ledovci ani ne 30 kilometrů
daleko. Byl to Fox glacier. Tento ledovec je v podstatě dvojče toho
prvního, akorát je na opačné straně horského hřebene. Zde jsme se přidali
k ostatním lidem, a jak mravenečkové jsme šlapali k patě ledovce. Byl
nám přislíben pohled z 600 metrů, což bylo blíže, než kam jsme se mohli dostat
u France Josefa. Šli jsme morénou tedy sutí po od tání ledovce. Už když jsme
přijížděli, byli okolo cesty cedule, kde se ledovec vyskytoval před několika
sty lety. Bylo to mnoho kilometrů. Když jsme se blížili, viděli jsme, že cesta
k ledovci bude opravdu zajímavá. Těžká technika vybudovala v údolí
val, na němž byla cesta i parkoviště. A to nebylo vše i cesta pro pěší byla
udělána bagry. Aby se turista dostal až za zatáčku, odkud byl vidět ledovec.
Vypadalo to fakt hrozně. No šli jsme dál a potkávali další cedule s daty,
kde se vyskytoval ledovec v minulosti. Tál neuvěřitelně rychle, před pár
lety by byl bez problémů vidět z míst, kudy jsme šli. Nedivil jsem se, že
musejí dělat takové velké valy, aby dostali lidi až k němu, když mizí tak
rychle. Každopádně jsme se dostali na vyhlídku na ledovec. Byl to smutný
pohled. Hodně smutný.
Poodjeli jsme od hor směrem do údolí, abychom mohli vidět
hory tyčící se do výšky a také tu nejvyšší Mt. Cook. Ale viděli jsme prd.
Fronta se blížila a hory již byly zabaleny v peřině z mraků. Šli jsme
spát.
Přivítal nás další den, tentokrát hodně deštivý. Půda
byla úplně saturovaná. Při každém došlápnutí se z trávníku valila voda a
přelévala se nám přes špičky bot. Lada začala trochu špačkovat, protože zrovna
včera ji boty uschli a mohla si je dát znova sušit. Sbalili jsme úplně mokré
stany a jeli dál.
Okolo pobřeží jsme si udělali jen jednu zastávku. Ship Creek byla
krajina vytvořená ledovcem. Jenž ustoupil před dlouhou dobou. Byl to krásný
prales, v kterém jsme si s Ladou udělali pěknou procházku a poučili
se i o historii. Byla to oblast, kde se lidé snažili přežívat těžbou dřeva,
z kterého dělali sudy na zrání sýra. Vychytali jsme chvilku, že moc
nepršelo i tak se potůčky začali rozvodňovat do té míry, že zaplavovali
cestičku. I přes déšť jsme schytali několik nových štípanců od sand flies. Došli
jsme k autu, kde na nás čekala Adélka, na ní bylo venku asi moc mokro.
Vyrazili jsme zpátky do vnitrozemí. Minuli jsme městečko Haast a jeli do hor.
Cestou jsme se zastavili na pár místech, jako byli Tunder Creek falls a Fantail
Falls díky srážkám byly vodopády velice pěkné. Zavítali jsme i u Blue Pools,
ale po srážkách jsme modré bazénky jen marně hledali. Zanedlouho jsme dorazili
k ledovcovým jezerům Wanaka a Hawea měli jsme výhledy na pohoří. Konečně
jsme byli zase na druhé straně hor. A bylo to hnedka poznat, nepršelo tady.
2. 1. 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat