Z Omaru jsme popojeli ještě kousek na jih a
zakempovali jsme v noci u Herbert fores. Vstali jsme brzo z rána a jeli
k Shag point, prošli jsme se a viděli kormorány a lachtany. Bohužel tu
nebyl ani záchod a tak jsme se rozhodli si dát snídani u odpočívadla cestou do
Dunedinu. Takové jsme nenašli a tak jsme to zakempovali v jednom městském
parku a udělali si tam brzký piknik. Skoro celý den jsme strávili
v knihovně a plánovali cestu na náš vytoužený ostrov. A nejen na ten ještě
jsme toho chtěli vidět hodně, museli jsme přeci využít „léto“. V knihovně nás
zastihla zpráva, že Adéla v pořádku doletěla do Prahy, tak Ladě spadl
velký balvan ze srdce. Byl jsem dokonce pochválen místní knihovnicí. Pověděla
mi, že je hezké vidět někoho si číst v knihovně. Četl jsem si Lady
cestovní deníček.
Projížděli jsme okolo Nugget ponit a tak jsme se tam
ještě jednou zastavili. Koukli jsme se na tato skaliska zařezávající se hluboko
do oceánu ještě jednou. Měli jsme hezčí počasí, ale neviděli jsme ani kosatku
ani rypouše sloní. Zato jsme zde byli navečer a tak se nám naskytnul pohled na
vzácné tučňáky žlutooké. Viděli jsme jich tu o dost více nežli v Curio
Bay, ale bohužel z větší vzdálenosti. Holt to první pozorování bylo pro mne to
nejlepší.
Vybrali jsme si krásný kemp u pláže. Bohužel k ní vedla
štěrková cesta a tak to bylo na déle se tam dostat. Ale stálo to za to. Pláž
Purakaunui i skaliska obklopující jí byli krásné. Byli jsme unavení a šli
zkolabovat. Ráno jsem se šel projít a obdivoval jsem chaluhy, které byly při
odlivu krásně vidět. Bohužel jsem je obdivoval sám, Lada zůstala u stanu.
Dospávala se na dece a pak i zalezla do auta, protože foukalo. Holt naše těla
rozhodně odpočinutá nebyla.
Nicméně se Lada po chvilce zmátořila a vyjeli jsme,
koukli jsme se cestou na vodopád Matai, který nás neoslovil. Projížděli jsme
okolo Cathedral Caves a měli jsme štěstí, zrovna byl odliv. Což je jediný možný
čas kdy se tam dá jít. Zjistili jsme, že je to placené, prohrabali jsme všechno
možné, ale oněch 10 dolarů jsme neměli. Naštěstí paní přimhouřila oči a stačilo
jí těch 9, co jsme našli. Sešli jsme na pláž. V dálce jsme zahlédli Sea
Lion, jak se vrací do oceánu. Přišli jsme ke dvěma propojeným jeskyním
vyhloubených vlnobitím. Měli úctyhodnou velikost. Na stropě se začínala tvořit
krápníková výzdoba. Nakonec nás těch pár dolarů nemrzelo. Prošli jsme si
jeskyně během chvilky a měli hezký zážitek.
Kousek odtud jsme si udělali procházku do Catlins
Conservation Area. Byla to krásná procházka rozmanitým pralesem. Na konci nás
čekal McLean Falls. Tyto vodopády už stály za to. Byla to nádherná podívaná.
Tenhle malinký výlet byl opravdu povedený.
Večer jsme dojeli do Curio Bay, kde jsme před několika
dny pozorovali tučňáky. Nyní jsme se vydali na opačnou stranu. Do zátoky
s pláží. Když jsme dorazili, viděli jsme v zátoce proplouvat skupinu
delfínů, byli od nás docela daleko. Procházeli jsme se po pláži, ale bohužel
blíže nepřiplavali. A tak jsme se vydali na nedaleké skalnaté pobřeží. Několika
denní vítr stále sílil a tak se tvořily velké vlny. Byla to krása pozorovat,
jak narážejí do skal a přitom rozpohybovávají koberec řas. Zahlédli jsme na
konci útesů skupinu lidí, jak něco pozorují. Přišli jsme blíž a bylo nám to
jasné. To byla podívaná!
Lachtan máchal hlavou ze stany na stranu. Snažil se
naporcovat obrovskou rybu, jenž pevně tisknul mezi čelistmi. Vždy se zakousl do
načaté části a mácháním utrhnul červené masíčko, zbytek ryby letěl dál. Zase si
jí našel, pevně se zakousl do načaté části a tak systematicky postupoval směrem
k ocasu. Když lachtan zvážil, že by
se mu mohla ryba vejít do jícnu tak jí začal polykat. Vypadalo to bizarně a
nechutně. I zbytek ryby byl obrovský. Trvalo mu to nějakou chvíli, ale nakonec
jí do sebe nasoukal. Ještě jsme se chvilku prošli po útesech, z kterých
vystupovali zkamenělé stromy. Pozorovali jsme mocné vlnobití. Chtěl jsem ještě
jít večer na tučňáky, ale začalo pršet a ještě více foukat. Ještě že jsme měli
špunty do uší, jinak bychom neusnuli.
Žádné komentáře:
Okomentovat