V den jedenáctý jsme vyrazili na rychlý výlet. Odpoledne nám jela loď zpátky na pevninu. Neměli jsme čas na to vyspávat. Dorazili jsme do malinkatého přístavu na druhé straně městečka a vyrazili jsme malou lodičkou na Ulva Island. Chtěli jsme vidět rozdíl mezi ostrovem, který je „pet free“, tedy vybitý od nepůvodních druhů jako jsou krysy, lasičky, kočky, possumi, jeleni,myši a další. Hned jak jsme přistáli, tak jsme slyšeli ten rozdíl. Oproti Stewartově ostrově to byl ohlušující rozdíl. S hlavními ostrovy Ulva Island nelze ani a srovnávat. Po prvních pár metrech jsme narazili na velice ohroženého South Island Saddleback (Philesturnus Carunculatus), bylo to neuvěřitelné.
Co krok, to perla z ptačí říše. Pozorovali jsme papoušky Kaka, jak dolují v tlejícím dřevě Huhu worm, to jsou takové ty veliké bílé larvy. Ale byla tu spousta dalších zástupců z hmyzí i plazí říše, která nebyla pod tlakem cizorodé predace a mohla sloužit pro obživu místních druhů, jenž jsou na nich závislé.
Co krok, to perla z ptačí říše. Pozorovali jsme papoušky Kaka, jak dolují v tlejícím dřevě Huhu worm, to jsou takové ty veliké bílé larvy. Ale byla tu spousta dalších zástupců z hmyzí i plazí říše, která nebyla pod tlakem cizorodé predace a mohla sloužit pro obživu místních druhů, jenž jsou na nich závislé.
Nekoukali jsme užasle jen nahoru na ptactvo. I rosliny zde byly jiné, nespasené vysokou a possumi. Potkali jsme tu mnoho zajímavých druhů snad jen vyberu kapradinu z rodu Tmesipteris, která je na zemi beze změny již 400 milionů let. Našli jsme si Punui (Stilbocarpa Lyallii), kterou považovali na ostrovech za vymřelou kvůli spásání srn a possumů. Lada hledala místní orchideje, ale marně zrovna nekvetly.
Popošli jsme kousek dál a už jsme mohli pozorovat Stewart island Robin (Petroica australis) a hned vedle Tomtit (Petroica macrocephala). Nestačili jsme ujít ani pár metrů a něco dělalo rámus v křoví. Byla tam Weka (Gallirallus australis). Nemohli jsme se vynadívat. Opět jsme popošli jen kousek a už tam na nás čekal další papušek Kaka. A hned po něm si ve větvích stromů rimu si hráli Yellowhead (Mohoua ochrocephala).
Nebylo se kam schovat, ptáci byli všude a neustále se překřikovali. Bylo to tak jiné. Tak živé. Tak tohle viděli ti, kdož přijeli před staletími na Nový Zéland. Ale ne přesně to. Místní ochránci počítají, že to bude trat ještě desítky, možná stovky let než bude tento malý ostrov živý jako býval kdysi. Chápete to? Tenhle naprosto životem překypující ostrov. Jak to bude asi s hlavními ostrovy ? Kde je oproti tomuto naprosto mrtvo. Ty už se nikdy nevzpamatují.
Nebylo se kam schovat, ptáci byli všude a neustále se překřikovali. Bylo to tak jiné. Tak živé. Tak tohle viděli ti, kdož přijeli před staletími na Nový Zéland. Ale ne přesně to. Místní ochránci počítají, že to bude trat ještě desítky, možná stovky let než bude tento malý ostrov živý jako býval kdysi. Chápete to? Tenhle naprosto životem překypující ostrov. Jak to bude asi s hlavními ostrovy ? Kde je oproti tomuto naprosto mrtvo. Ty už se nikdy nevzpamatují.
Hle na zemi se hrabali papoušci Kakariki (Cyanoramphus novaezelandiae) a (Cyanoramphus auriceps). Na Stewartově ostrově by je sežrali během chvilky krysy, nedivím se, jsou tak náchylní. Vůbec nejsou přizpůsobení na přítomnost predátorů.
Prošli jsme se i po pár plážích a pozorovali mořskou rezervaci okolo ostrova. Ale ne dlouho. Zalezli jsme zpátky do lesa a už tam byl holub Kereru a kousek za ním jsem pozorovali Rifleman (Acanthisitta chloris). To je neuvěřitelně malinký ptáček co má pár gramů. Už jsme se blížili ke konci naší cesty. Ale to nám na odchod zazpíval Bellbird (Anthornis melanura).
Odjížděli jsme z ostrova smutní. Tak takhle to tu vypadalo přinejhorším před pár set lety. A teď ? Opravdu se nedivím, že se místní ochranáři bojí co bude dál. Protože lesy jsou zde mrtvé. Není kdo by rozséval semena stromů. Jak takový prales asi dopadne ? Určitě nebude jako dřív. Ale snad z něj nebude pastvina jako z většiny území, kde bylypralesy na Novém Zélandu.
V přístavu jsme čekali na loď, která nás vezme na pevninu jižního ostrova. Opět jsme pozorovali Albatrosy jak poletují nad hladinou. Moře bylo klidné. Lada si vzala prášky a pomalu usínala. V klidu jsme se nalodili a já přemítal o tom, co uvidí budoucí generace. Jestli něco uvidí. Občas mě vyrušil z rozjímání Albatros pohupující se na hladině oceánu. Kde najít onu nezměněnou přírodu člověkem ? Na druhé straně světa uprostřed pralesů skoro neobydleného ostrova jsme ji nenašli. Kde hledat? Nebo se ženeme za bludem, který už je jen minulostí ?
Dojeli jsme na pevninu a zajeli si nakoupit. Dali jsme si v kempu několik Českých piv a zkolabovali. Bylo to náročné dobrodružství na které v životě nezapomeneme.
30.
1. 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat