Probudili jsme se do deštivého rána, balili jsme stany za
deště a mířili jsme na východ kolo pobřeží. Místní oblast The Catlins je plná
překrásných pláží a útesů, které lákají rozmanitý mořský život a nejen ten.
Bohužel jsme měli na spěch a tak jsme mířili za vyhlášeným skalnatým výběžkem
Nugget point. Nebylo nejlepší počasí. Stále poprchávalo, ale na takovou malou
procházku to nevadilo. Šli jsme cestičkou nad útesy, které byly necelých sto
metrů pod námi. Mohli jsme pozorovat jak Fur seal (Arctocephalus forsteri), tak Sea Lion (Phocarctos
hookeri), jak leží na útesech. Když jsme
prošli okolo majáku, tak se nám rozevřel pohled na skaliska vystupující
z moře, byla to opravdu pěkná podívaná. Rozhlíželi jsme se kolem, jestli
neuvidíme něco dalšího. Bavilo nás pozorovat, jak si Fur seal, neboli lachtani
Fosterovi, hrají v chaluhách.
Bohužel jsme měli zase na velryby a kosatky pech. Ale stále
jsem si nebyl jistý, co to leží na útesu, jestli je to obrovský balvan nebo
něco jiného. Ale bylo to až moc divně oválné a hladké. Vzal jsem kameru a
přiblížil jsem si objekt na maximum. Byl tam! Krásný, rozteklý Rypouš Sloní (Mirounga leonina). Tady jim říkají podobně Elephant seal.
Další zástupce běžný spíše na subantarktických ostrůvkách. Tito krasavci mohou
měřit až šest metrů a vážit čtyři tuny. Byla to vzácnost potkat tohoto tvora na
tomto výběžku. I při mrholení jsme si výhled užívali a kochali se, jak si
lachtani všech druhů hrají mezi chaluhami. Bylo na čase se přesunout, čekal nás
dlouhý den.
Projeli jsme okolo Kaka point, kde jsme se odpoutali od
moře. Dojeli jsme do Dunedinu, jednoho z nejhezčích a nejhistoričtějších
měst na Novém Zélandu. Udělali jsme si
procházku po centru a navštívili i pár kostelů. Šli jsme i okolo místního
muzeum železnice. Pobavila nás lokomotiva, která byla starší než většina měst
na těchto dvou ostrovech v Pacifiku.
Dlouho jsme se nezdrželi a šli se ubytovat do kempu, který se nacházel
na Otago Penensula.
Veliký poloostrov je domovem mnoha druhů ptáků i mořských
savců. My jsme se sem vydali za Albatrosy a roztomilými modrými tučňáky.
V kempu jsme se dozvěděli, že na albatrosy můžeme jít do šesti večer a na
tučňáky do devíti. Říkali jsme si proč tomu tak je, proč se může vidět
hnízdiště jen do šesti večer. Dojeli jsme na místo a musím říct, že tuhle část výletu
jsem naplánovat moc nezvládl. Netušil jsem, že
je to tu tak zničené turistikou.
Když jsme dojeli na nejzazší kus poloostrova,
kde se nacházela kolonie Albatrosů Královských (Diomedea epomophora), tak nám všechno došlo. Obrovská budova a
konec útesu obehnaný plotem s ostnatým drátem. Mě se jít dovnitř vůbec
nechtělo, ale holky šly a tak jsem je následoval. Místnosti vévodil vycpaný
albatros a velká pokladna. Lada sebrala odvahu a zeptala se, jestli je možné
vidět tyto majestátné ptáky zadarmo. Velice arogantní pokladní jí odvětil, že
pokud chce vidět albatrosa tak si musí zaplatit 51 dolarů za 20 minutovou
procházku na útes, kde uvidí hnízdit na 100 % tři albatrosy a jít zpátky. Nebo
mít obrovské štěstí a vidět ho za letu. Ale prý létají jen za plotem
s ostnatým drátem. Tak jsme se otočili a šli. Aby se na nás koukal někdo,
jak na magory zato, že chceme vidět tohoto opeřence zadarmo. Přidali jsme se ke
skupince lidí a zkoušeli tohoto obrovského ptáka zahlédnout. Bohužel ani po 40
minutách jsme nic nezahlédli a jeli jsme pryč. Protože vidět tučňáka nejmenšího
(Eudyptula minor) znamenalo být na podiu
pro 100 lidí a zaplatit 30 dolarů. Dali jsme si místo toho v kempu horkou
sprchu a rozdýchávali tu šílenou zkušenost.
8.1.2017
Žádné komentáře:
Okomentovat